Jak začít říkat „ne” bez pocitu viny
Praktické techniky zdvořilého odmítnutí, které fungují v práci i osobních situacích
Co přesně znamená být asertivní? Rozdíl mezi asertivitou, agresivitou a pasivitou. Začněte od základů a naučte se vyjadřovat své potřeby jasně a s respektem.
Asertivita je schopnost vyjadřovat své myšlenky, pocity a potřeby jasně a otevřeně, aniž bychom poškozovali druhé lidi. Není to agresivita. Není to ani pasivní shovívavost. Je to něco uprostřed — věcná komunikace s respektem.
Když jste asertivní, víte, co chcete. Řeknete to. A přijmete, že ostatní můžou říci ne. Není to egoismus — je to zdraví. Řada lidí si myslí, že asertivita znamená být agresivní nebo nevěcný. To není pravda. Asertivní komunikace je přesně opačná. Je to klidná, věcná a poctivá.
Rozlišujeme tři hlavní způsoby, jak lidé komunikují. První je pasivní komunikace — když mlčíte o svých potřebách, aby se ostatní měli dobře. Necháte se druhými používat a pak si stěžujete, že nikdo vaše problémy neřeší.
Druhá je agresivní komunikace. Tady útočíte, kritizujete a snažíte se prosadit své potřeby bez ohledu na druhé. Dělá to z vás nepříjemného člověka a lidé vás začnou vyhýbat.
Třetí — a právě tou chceme — je asertivní komunikace. Řeknete svou potřebu, budete konkrétní a necháte prostor druhému člověku na odpověď. Není to tvrdé, není to slabé. Je to férové.
Pamatujte si: Asertivita není o tom vždy se prosadit. Je to schopnost říci svou potřebu a přijmout odpověď, kterou dostanete. Někdy bude ano, někdy ne. A to je v pořádku.
Představte si scénář. Máte nového kolegу, který vám neustále nabíhá do práce a nekončí s tím. Pasivní přístup? Mlčíte, stresujete se, pak si to nese domů. Agresivní přístup? Mu řeknete, že je neúnosný a znepříjemníte si s ním pracovní den. Asertivní přístup? Vezmete si ho stranou a řeknete: „Chci s tebou pracovat lépe. Potřebuju víc času na svoje úkoly. Jak se na tom dohodneme?”
To je to. Řeknete svou potřebu, jste konkrétní a otevření diskusi. Mnohokrát se věci vyřeší jednoduše. Člověk prostě nevěděl, že vám vadí.
Když se naučíte být asertivní, vaše vztahy se zlepší. Lidé vás budou brát vážněji. Nebudou si vás manipulovat. Budete méně stresovaní, protože nebudete nosit věci v sobě a pak explodovat.
Také se budete cítit lépe sami se sebou. Nebudete se cítit jako obět. Vezměte si za své názory zodpovědnost a řeknete je nahlas. To je silnější pocit než cokoliv jiného.
V práci? Lépe se vám bude vyjednávat o platu, o hraniích mezi prací a osobním životem, o projektech, které chcete nebo nechcete dělat.
Jak se to vlastně dělá? Tady je jednoduchý vzor, který funguje.
Než něco řeknete, udělejte si chvíli. Když jste naštvaní nebo třesete se, váš hlas zní agresivně nebo chybí vám sebevědomí. Vdechněte si. Počítejte do deseti. Pak mluvte.
Ne “buď laskavější”. Řekněte “Když přijdeš pozdě na schůzku, jsem zmatený a musím měnit plán. Chci, aby jsi přišel do 15 minut po dohodnutém čase.” To je konkrétní. Člověk ví přesně, co se od něj čeká.
Řekli jste svou potřebu. Teď poslouchejte. Může to být ano. Může to být ne. Může to být něco mezi. Přijměte to. Pokud je to ne, nemusíte se s tím smiřovat — ale musíte to respektovat.
Používejte “já” věty místo obvinění. Místo “Ty nikdy neposloucháš” řekněte “Cítím se ignorovaný, když mi neodpovídáš na zprávy.” To není útok. To je vaše pocit.
Také se naučte používat slovo “ne” bez vysvětlení. “Ne, to mě nezajímá” je dostatečné. Nemusíte se omlouvat nebo vymýšlet důvody. “Ne” je věta sama o sobě.
A měkké spojky? Ty pomáhají. “Chci si tě poslechnout, ale potřebuji víc času.” “Rozumím tvému názoru a já mám jiný.” To není slabost. To je zkušenost.
Asertivita není hrubost. Je to poctivost s respektem. Říci lidem, co chcete a co ne, je dar, ne zločin.
Nejčastěji slyším od lidí: “Bojím se, že budu vypadat sobecký.” To je normální. Ale řeknu vám pravdu — mít potřeby není sobectví. Potřeby mají všichni. Potřebuješ spánek, jídlo, pokoj na práci. Když si o to řeknete, nejste sobecký. Jste zdravý.
Další překážka? “Co když mě lidé nebudou rádi?” Tak možná některé lidi nebudete. Ale lidé, kterým na vás opravdu záleží, vás budou brát vážněji. Tí, kteří vám nebudou rádi proto, že máte potřeby, nejsou lidé, s kterými byste měli být.
Poslední věc — někdy se budete cítit nepohodlně. To je v pořádku. Prvních pár asertivních výroků se budete cítit divně. Jako by jste dělali něco špatného. Nejste. Prostě nejste na to zvyklí. To se změní.
Nemusíte se hned vrhnou na velké věci. Začněte se svými hranicemi u věcí, které vám není tolik líto. Řekněte příteli, že nechcete koupit lístek na koncert, který vás nezajímá. Řekněte číšníkovi, že si přejete další lísek. Malé věci. Pak postupně větší.
Za tři měsíce cvičení si všimnete, že se to stává přirozenějším. Nemusíte už tak přemýšlet. Prostě řeknete, co chcete. A svět se nekončí. Lidé vás stále mají rádi. Někdy se věci změní k lepšímu.
To je ta kouzla asertivní komunikace. Začíná to malým, ale vede to ke změně. Ke změně v tom, jak se cítíte, jak vás vidí ostatní, a jak se cítíte v sobě. To stojí za chvíli nepohody na začátku.
Informace na této stránce jsou určeny pouze pro vzdělávací účely. Nejsou psychologickou diagnózou ani léčbou. Pokud se potýkáte se seriózními problémy v komunikaci, vztazích nebo duševním zdravím, prosím konzultujte s kvalifikovaným terapeautem nebo psychologem. Každá osoba a situace je jedinečná a obecné tipy nemusí fungovat pro všechny.